Divadelní hra

Světová premiéra divadelní inscenace Archa naděje

Hra Martina Vačkáře s písňovými texty Jiřího Ornesta a hudbou Aleše Březiny je přitažlivou syntézou dramatického příběhu s humornými okamžiky. Je inspirována autentickým deníkem přímého účastníka dramatického exodu skupiny českých Židů z Protektorátu Čechy a Morava v roce 1940.

Důležitou součástí inscenace je hudební složka - kromě scénické hudby obsahuje i řadu písní různých hudebních žánrů (písně swingového charakteru hráli čeští uprchlíci - muzikanti - na palubě lodi, aby tak překonali nesnesitelné podmínky plavby). Režie divadelní inscenace se ujala Jana Kališová, umělecká šéfka činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.

Premiéra se uskuteční 18. 12. 2015 v Jihočeském divadle.

Rezervace vstupenek na www.jihoceskedivadlo.cz



Tvůrčí tým:


Martin Vačkář / scénář

Narodil se 2. února 1947 v Praze v rodině hudebního skladatele Dalibora C. Vačkáře. Studoval anglistiku a japanologii na FFUK v Praze, od roku 1967 studoval japonštinu rok v Tokiu na Mezinárodní křesťnské universitě ICU a rok na Curyšské universitě ve Švýcarsku. Po návratu pokračoval na FFUK v Praze ve studiu japanologie a sinologie. Po vojenské službě nastoupil v roce 1976 jako novinář do kulturní rubriky deníku Lidová demokracie, kde psal nejvíce o hudebním životě a zájmové umělecké činnosti.

Po roce 1981 působil jako volný publicista, překladatel a tlumočník z japonštiny, od roku 1989 jako koordinátor japonských televizních týmů při natáčení dokumentárních programů o české hudbě, kulturních památkách, historii holocaustu, sportu aj.

Vedle toho se věnuje psaní scénářů pro hudební divadlo.

V roce 1989 napsal hudebně divadelní komedii na námět povídek W. Allena "Tenhleten Manhattan" (Pražská Reduta 1990, režie O. Havelka, hudba J. Toufar), roku 1993 scénář k retromuzikálu "Má férová Josefína" (premiéra 1993 v Hudebním divadle Karlín, režie O. Havelka, hudební aranžmá M. Kořínek). Zdramatizoval pro audionahrávky v režii O. Havelky tři pohádky - Zlatovláska, O Jeníčkovi a Mařence, Křesadlo (1995), napsal hudební monodrama "Marlene" o Marlene Dietrichové (premiéra Divadlo Ungelt 1996, režie L. Štěpán, hudební aranžmá J. Toufar), hudebně divadelní pásmo "Láska je fata morgána" (premiéra 1997 Divadlo Jiřího Grossmanna, režie K. Smyczek, hudba a arr. J. Toufar), scénář Muži v ofsajdu podle knihy K. Poláčka pro divadlo v Mladé Boleslavi (premiéra 2008, režie O. Havelka, získali cenu Nejlepší komedie roku), scénář k Saturninovi podle knihy Z. Jirotky pro divadlo ABC v režii O. Havelky (premiéra 2010), scénář Zločin v Posázavském Pacifiku pro Divadlo Kalich a divadlo v Mladé Boleslavi (premiéra 2012, cena diváků), scénář V rytmu swingu zní srdce mé ve spolupráci s O. Havelkou pro Národní divadlo (premiéra 10. září 2015).

Jiří Ornest / texty písní

Vystudoval herectví na DAMU a hned po dokončení studií získal angažmá v Divadle E. F. Buriana, kde působil až do jeho zrušení (1968-1990). Na této scéně vynikl ve hrách Poprask na laguně, Jak se vám líbí, Racek, Scénář nebo Vějíř Lady Windermerové.

Od roku 1990 hraje v Divadle Na zábradlí (Strýček Váňa, Pokoušení, Malý pogrom v nádražním bufetu), ale věnuje se i divadelní režii (Altán), uplatňuje se také jako překladatel (Dlouhá plavba domů), pokusil se i o vlastní autorské hry (Kdo je tady pán, Tragédie mstitele). Z jeho divadelní tvorby stojí za zmínku komedie Nahniličko, jejímž autorem je jeho dlouholetý přítel Jan Kraus; Ornest toto představení režíroval a také v něm hraje. Tato komedie se zpěvy se s mimořádným úspěchem hraje nepřetržitě již od roku 1995 (nyní v Divadle Kalich). Sluší se také připomenout alternativní formy divadla, jimž se Ornest věnuje od mládí – v 60. letech založil spolu s Petrem Svojtkou divadelní skupinu Růžový palouček, později patřil k původcům tzv. Divadla ve foyer, s Janem Krausem a dalšími přáteli pak v roce 1987 stál u zrodu projektu Náhradní divadlo, které působilo do roku 1990. Z ocenění Jiřího Ornesta je na místě vyzvednout Cenu Alfréda Radoka, kterou v roce 1996 obdržel za ztvárnění Ludwiga ve hře Ritter, Dene, Vos.

Aleš Březina / hudba

Český hudební skladatel, muzikolog, ředitel Institutu Bohuslava Martinů. Vystudoval hru na housle na konzervatoři v Plzni a muzikologii na univerzitách v Praze, Basileji a Berlíně.
Složil hudbu k více než dvaceti filmům Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Kawasakiho růže, Líbánky, Případ pro exorcistu), Petra Zelenky (Knoflíkáři), Dagmar Knöpfelové (Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern) a Jiřího Menzela (Obsluhoval jsem anglického krále, Donšajni).

Rozsáhlá a oceňovaná je i jeho práce pro divadlo. Scénická hudba k inscenaci světoznámého režiséra Roberta Wilsona Věc Makropulos mu vynesla v roce 2010 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hudbu. Stejné ocenění získal už předtím, v roce 2008, za operu Zítra se bude... o životě Dr. Milady Horákové, kterou uvedlo Národní divadlo v Praze se Soňou Červenou v hlavní roli. Jeho v pořadí druhá opera Toufar, u níž je autorem hudby i libreta, je na repertoáru Národního divadla dodnes.

Jana Kališová / divadelní režie

Vystudovala obor divadelní režie na pražské DAMU (absolutorium 1980). Po řadě angažmá (naposledy divadlo Rokoko - Městská divadla pražská 1994 - 2000) pracovala ve svobodném povolání, hostovala v mnoha českých divadlech, např. opakovaně v Městském divadle Brno, v pražském Vinohradském divadle, v opeře Národního divadla Praha. Od roku 2014 působí jako šéf činohry v Jihočeském divadle.

Doposud nastudovala na sedmdesát činoherních, dvě muzikálové a patnáct operních inscenací. Z nich byly úspěšné zejména ty, které vznikly ve spolupráci s operou Jihočeského divadla (Evžen Oněgin byl v anketě kritiků nominován na inscenaci roku 1995, Cosi fan tutte, Kritická noc, Rigoletto obdržely cenu za inscenaci na Festivalu českého hudebního divadla v letech 1993, 1994 a 2013). Přímým televizním přenosem její inscenace Prodané nevěsty v září 2014 slavnostně zahajovalo provoz Nové divadlo v Plzni.

Česká televize zaznamenala i několik jejích činoherních inscenací (např. Gassauerova Casanovu s Miroslavem Macháčkem, komedii Benghta Ahlforse Popel a pálenka s Jaroslavou Adamovou). Patří k nim i dvě, které jsou stále na repertoáru Divadla Na Fidlovačce: Plný kapsy šutrů Mary Jonesové s Radkem Holubem a Miroslavem Vladykou a Můj báječný rozvod Geraldiny Aronové s Eliškou Balzerovou - ten má za sebou už přes šest set repríz.

V letošní sezóně ji krom jiného čeká režie Večeru tříkrálového pro Shakespearovské slavnosti na Pražském hradě.

Jana Zbořilová / výtvarnice

Jana Zbořilová vystudovala Střední výtvarnou školu Václava Hollara a obor scénografie na DAMU v Praze. Po studiích působila jako scénograf ve svobodném povolání (1977 – 1984). V letech 1984 – 1989 byla angažována jako scénografka a šéfka výpravy v Západočeském divadle v Chebu. Od r. 1990 je pedagogem katedry scénografie DAMU v Praze, v r. 1994 byla jmenována docentkou, o tři roky později profesorkou pro obor scénografie. Na svém kontě má přes 500 scénických a kostýmních výprav pro činoherní, operní a baletní inscenace v Čechách i v zahraničí (Německo, Finsko, Polsko, Maďarsko, Řecko). Pro Národní divadlo v Praze navrhla scénu i kostýmy pro mnoho operních a činoherních inscenací (Pucciniho Il Trittico, Stravinského Pták Ohnivák, Kyanid o páté Pavla Kohouta, Šílenství a vášeň Petera Maxwela Daviese – Leoše Janáčka, Pašije autorského tria Miloslav Klíma – Zbyněk Srba – Vojtěch Ron) a vytvořila řadu kostýmních návrhů (Smetanova Prodaná nevěsta, Jak jsem obsluhoval anglického krále Bohumila Hrabala, Na miskách vah Ronalda Harwooda, Hrubínova Romance pro křídlovku, Dostojevského Idiot, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky). Dlouhodobě spolupracuje s Národním divadlem v Brně (Tomáš Becket, Zkrocení zlé ženy, Tarelkinova smrt, Don Carlos, Bratři Karamazovi, Běsi, Marie Stuartovna, La traviata, Salome, Káťa Kabanová). Je podepsána pod několika výpravami brněnského divadla Husa na provázku (Král Lear, Šašek a královna, Se mnou smrt a kůň, Šibeniční písně, Katynka z Heilbronnu, Píseň o Viktorce), Činoherního klubu v Praze (Ivanov, Sex noci svatojánské, Audience, Žebrácká opera), Divadla Na Vinohradech (Misantrop, Kupec benátský, Ze života hmyzu), Divadla pod Palmovkou (Platonov, Jakub a jeho pán), Západočeského divadla v Chebu, Divadla J. K. Tyla v Plzni ad. Spolupracovala s mnoha režiséry, mj. Evou Tálskou, Zdeňkem Kaločem, Ivo Krobotem, Jiřím Menzelem, Otto Ševčíkem, Pavlem Šmokem, Ivanem Rajmontem, Jaroslavou Šiktancovou, Milošem Horanským, Janem Grossmanem, Pavlem Pecháčkem, Vladimírem Kelblem, Zbyňkem Srbou a Radkem Balašem. Vytvořila četné kostýmní návrhy pro film a televizi (Balada pro banditu, Blues pro E. F. Buriana, Jak básníci přicházejí o iluze, Skleněný dům ad.). V letech 1981 a 2001 získala zlatou medaili na Triennale Novi Sad.

Kalendář akcí

<<  12/2018  >>

PoÚtStČtSoNe
         
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
           

Historická fakta a souvislosti

Program

Tvůrčí tým

Martin Vačkář / scénář
Jiří Ornest / texty písní
Aleš Březina / hudba

Jana Kališová / divadelní režie
Jana Zbořilová / výtvarnice

 

© 2015 - 2015 www.bratriwebu.cz // design - Lenka Cimlová Ostrá

Všechna práva vyhrazena, Jihočeské divadlo, příspěvková organizace
Dr. Stejskala 19, 370 47 České Budějovice