Příběh lodi Patria

Když se na začátku září 1940 vydaly stovky českých Židů na útěk z Protektorátu do britského mandátního území Palestina, netušili, jak tragický osud je čeká. Většina obětovala veškerý svůj majetek na úplatky, aby získala vzácnost: povolení k vystěhování, a tím i únik před plynovými komorami. Cestovali nejprve vlakem do Vídně a pak, spolu s dalšími polskými, slovenskými a rakouskými židovskými uprchlíky, parníky po Dunaji do přístavu Tulcea, odkud se vydali námořními loděmi dále do palestinského přístavu Haifa. Tohoto nejvýznamnějšího a zároveň posledního hromadného útěku z nacisty ovládané střední Evropy se nakonec účastnilo 3600 Židů. Britská samospráva však utečence odmítala přijmout, podle mezinárodních dohod nebyli trosečníky. Proto byli postupně přesouváni na loď Patria, kotvící v haifském přístavu, kterou měli být repatriováni na ostrov Mauritius. Ilegální organizaci na Patrii se však podařilo získat výbušniny, kterými měla být loď poškozena natolik, aby nemohla vyplout. K plánovanému výbuchu skutečně došlo 25. 11. 1940. Otvor vzniklý výbuchem byl však větší než utečenci plánovali a Patria se během pár minut převrátila. Při katastrofě zahynulo přes 250 lidí, další zemřeli později na následky zranění, mnoho z obětí pocházelo z Československa.