Beseda s autory inscenace Archa naděje
Beseda se uskuteční 10. 12. 2015 od 19.30 h v kavárně Kuloár v Jihočeském divadle, vstup je zdarma, rezervujte si místo zde
Martin Vačkář / scénář
Narodil se 2. února 1947 v Praze v rodině hudebního skladatele Dalibora C. Vačkáře. Studoval anglistiku a japanologii na FFUK v Praze, od roku 1967 studoval japonštinu rok v Tokiu na Mezinárodní křesťnské universitě ICU a rok na Curyšské universitě ve Švýcarsku. Po návratu pokračoval na FFUK v Praze ve studiu japanologie a sinologie. Po vojenské službě nastoupil v roce 1976 jako novinář do kulturní rubriky deníku Lidová demokracie, kde psal nejvíce o hudebním životě a zájmové umělecké činnosti.
Po roce 1981 působil jako volný publicista, překladatel a tlumočník z japonštiny, od roku 1989 jako koordinátor japonských televizních týmů při natáčení dokumentárních programů o české hudbě, kulturních památkách, historii holocaustu, sportu aj.
Vedle toho se věnuje psaní scénářů pro hudební divadlo.
V roce 1989 napsal hudebně divadelní komedii na námět povídek W. Allena "Tenhleten Manhattan" (Pražská Reduta 1990, režie O. Havelka, hudba J. Toufar), roku 1993 scénář k retromuzikálu "Má férová Josefína" (premiéra 1993 v Hudebním divadle Karlín, režie O. Havelka, hudební aranžmá M. Kořínek). Zdramatizoval pro audionahrávky v režii O. Havelky tři pohádky - Zlatovláska, O Jeníčkovi a Mařence, Křesadlo (1995), napsal hudební monodrama "Marlene" o Marlene Dietrichové (premiéra Divadlo Ungelt 1996, režie L. Štěpán hudební aranžmá J. Toufar), hudebně divadelní pásmo "Láska je fata morgána" (premiéra 1997 Divadlo Jiřího Grossmanna, režie K. Smyczek, hudba a arr. J. Toufar), scénář Muži v ofsajdu podle knihy K. Poláčka pro divadlo v Mladé Boleslavi (premiéra 2008, režie O. Havelka, získali cenu Nejlepší komedie roku), scénář k Saturninovi podle knihy Z. Jirotky pro divadlo ABC v režii O. Havelky (premiéra 2010), scénář Zločin v Posázavském Pacifiku pro Divadlo Kalich a divadlo v Mladé Boleslavi (premiéra 2012, cena diváků), scénář V rytmu swingu zní srdce mé ve spolupráci s O. Havelkou pro Národní divadlo (premiéra 10. září 2015).
Jiří Ornest / texty písní
Vystudoval herectví na DAMU a hned po dokončení studií získal angažmá v Divadle E. F. Buriana, kde působil až do jeho zrušení (1968-1990). Na této scéně vynikl ve hrách Poprask na laguně, Jak se vám líbí, Racek, Scénář nebo Vějíř Lady Windermerové.
Od roku 1990 hraje v Divadle Na zábradlí (Strýček Váňa, Pokoušení, Malý pogrom v nádražním bufetu), ale věnuje se i divadelní režii (Altán), uplatňuje se také jako překladatel (Dlouhá plavba domů), pokusil se i o vlastní autorské hry (Kdo je tady pán, Tragédie mstitele). Z jeho divadelní tvorby stojí za zmínku komedie Nahniličko, jejímž autorem je jeho dlouholetý přítel Jan Kraus; Ornest toto představení režíroval a také v něm hraje. Tato komedie se zpěvy se s mimořádným úspěchem hraje nepřetržitě již od roku 1995 (nyní v Divadle Kalich). Sluší se také připomenout alternativní formy divadla, jimž se Ornest věnuje od mládí – v 60. letech založil spolu s Petrem Svojtkou divadelní skupinu Růžový palouček, později patřil k původcům tzv. Divadla ve foyer, s Janem Krausem a dalšími přáteli pak v roce 1987 stál u zrodu projektu Náhradní divadlo, které působilo do roku 1990. Z ocenění Jiřího Ornesta je na místě vyzvednout Cenu Alfréda Radoka, kterou v roce 1996 obdržel za ztvárnění Ludwiga ve hře Ritter, Dene, Vos.
Aleš Březina / hudba
Český hudební skladatel, muzikolog, ředitel Institutu Bohuslava Martinů. Vystudoval hru na housle na konzervatoři v Plzni a muzikologii na univerzitách v Praze, Basileji a Berlíně.
Složil hudbu k více než dvaceti filmům Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat, Horem pádem, Kráska v nesnázích, Kawasakiho růže, Líbánky, Případ pro exorcistu), Petra Zelenky (Knoflíkáři), Dagmar Knöpfelové (Durch diese Nacht sehe ich keinen einzigen Stern) a Jiřího Menzela (Obsluhoval jsem anglického krále, Donšajni).
Rozsáhlá a oceňovaná je i jeho práce pro divadlo. Scénická hudba k inscenaci světoznámého režiséra Roberta Wilsona Věc Makropulos mu vynesla v roce 2010 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hudbu. Stejné ocenění získal už předtím, v roce 2008, za operu Zítra se bude... o životě Dr. Milady Horákové, kterou uvedlo Národní divadlo v Praze se Soňou Červenou v hlavní roli. Jeho v pořadí druhá opera Toufar, u níž je autorem hudby i libreta, je na repertoáru Národního divadla dodnes.
Jana Kališová / divadelní režie
Vystudovala obor divadelní režie na pražské DAMU (absolutorium 1980). Po řadě angažmá (naposledy divadlo Rokoko - Městská divadla pražská 1994 - 2000) pracovala ve svobodném povolání, hostovala v mnoha českých divadlech, např. opakovaně v Městském divadle Brno, v pražském Vinohradském divadle, v opeře Národního divadla Praha. Od roku 2014 působí jako šéf činohry v Jihočeském divadle.
Doposud nastudovala na sedmdesát činoherních, dvě muzikálové a patnáct operních inscenací. Z nich byly úspěšné zejména ty, které vznikly ve spolupráci s operou Jihočeského divadla (Evžen Oněgin byl v anketě kritiků nominován na inscenaci roku 1995, Cosi fan tutte, Kritická noc, Rigoletto obdržely cenu za inscenaci na Festivalu českého hudebního divadla v letech 1993, 1994 a 2013). Přímým televizním přenosem její inscenace Prodané nevěsty v září 2014 slavnostně zahajovalo provoz Nové divadlo v Plzni.
Česká televize zaznamenala i několik jejích činoherních inscenací (např. Gassauerova Casanovu s Miroslavem Macháčkem, komedii Benghta Ahlforse Popel a pálenka s Jaroslavou Adamovou). Patří k nim i dvě, které jsou stále na repertoáru Divadla Na Fidlovačce: Plný kapsy šutrů Mary Jonesové s Radkem Holubem a Miroslavem Vladykou a Můj báječný rozvod Geraldiny Aronové s Eliškou Balzerovou - ten má za sebou už přes šest set repríz.
V letošní sezóně ji krom jiného čeká režie Večeru tříkrálového pro Shakespearovské slavnosti na Pražském hradě.
